Zima se zeptá, co jsi dělal v létě.

Jóóó, to se dneska máme. V létě se už na zimu nemusíme připravovat, potraviny koupíme v hypergigamarketu se slevou. A teplo nebo plyn? Toho je fůra, stačí otočit kolečko na radiátoru a v klidu si pustit TV. Teď tam zrovna mluví o nějakých pletkách Juščenka, Tymošenkové, Medvěda a Putina, ale koho by to zajímalo. 

Dřív se muselo dřevo a nějaké to jídlo na zimu připravit. A protože nikdo nevěděl, jaká ta zima bude, taky nikdo nevěděl, kolik bude čeho potřebovat. A možná občas i něco po zimě zbylo. Obdobně to mohlo fungovat i mezi úrodnými a neúrodnými léty. Tato situace, jakkoliv byla občas drsná, přinášela i nějaká pozitiva. Příroda tvrdě trestala nepřipravenost.

Žil byl jeden hodný král, který viděl své podané strádat a rozhodl se, že  jim pomůže. Vytvořil zásoby ve své královské sýpce, vytěžil dřevo z královských lesů a když někdo trpěl nedostatkem, vyslal královský vůz se dřevem a jídlem a dotyčnému pomohl.

Model chování lidí se postupně začal měnit, již nemuseli mít na zimu tak velké zásoby, ... bla bla bla. Dva velké problémy čekaly na lidi tohoto sociálního království. Nezodpovědná část populace nebyla trestána a neměla důvod stát se zodpovědnou. Což by samo o sobě nebylo tak zlé, ale dřív nebo později mohla přijít tak velká zima nebo tak velká neúroda, že to zruinovalo i královskou sýpku. V této těžké situaci chyběla nejen ta jistota od státu, kterou všichni očekávali, ale zároveň lidé částečně ztratili tu schopnost vytvářet velké zásoby. Třeba prodali část pole,  když král v případě nouze pomohl. Možná je někdy nejlepší pomoc nepomáhat.

Dnes sice zimu zvládáme celkem v pohodě, ale zase máme finanční krizi. Přijde mi to podobný. Možná je dnešní boj s krizí tak účinný, jako snažit se kdysi v zimě sehnat suché dřevo a jídlo. Možná to úsilí, které nyní vynakládáme na řešení současného stavu bychom měli nasměrovat směrem dopředu a pokusit zmírnit tu příští krizi.